Pouťovky

Jakmile se za posledním zákazníkem zavřela vrata, začali zaměstnanci vypínat atrakce. Rozzářená pouť pohasínala.
„To je fakt peklo!“ prohlásil po šichtě Barabáš. Malý rošťák mu přivázal na ocas růži z papíru.
„Já se tu můžu usnažit, ale ty děti se mě už vůbec nebojej!“ dodal po chvíli.
„Máš pravdu, oni jsou dneska samej zombík, ale poctivej čert jako ty nebo kostlivec jako já je holt neděsí…“ souhlasil Kuba, zatímco si smýval z lebky srdíčko, které na něj načmáralo drobné děvčátko. „Já už to dělat nebudu!“ spálil Barabáš plivnutím růži na uhel.
Když Kuba viděl, jak se čertí, pochopil, že neblekotá jako obvykle: „To ne! To nedělej, od tý doby, co odešel Stulík, už to tu není jako dřív!“
„Slyšel jsem, že čistí bazény…“ zamyslel se Barabáš. „No jo, vodník se lehko uplatní, ale kostlivec? To mám celej den stát v kabinetu biologie?“
„Taky něco vymyslíš!“ uzavřel to Barabáš.